Včera jsem si vyrazil z kopýtka a navštívil novou hradeckou kavárnu - Hradeckou kavárnu. Oproti supržůžocool Cross Cafe a spol se její otevření obešlo bez větší pozornosti, pár lidí se ale přeci jen o její existenci zmínilo, a že prý tohle a tamto a kdesi cosi. Nedalo mi to, prostě jsem musel vyrazit.
Ještě než popustím uzdu své kreativitě, musím upozornit, že můj názor je silně subjektivní, ovlivněný tím, že sám v jednom provozu pracuji a kromě věcí, které by v jakémkoliv pohostinském provozu měly být samozřejmostí, mám i své představy o tom, co je a co není správně. Tyto představy se pak čas od času mohou dostat do křížku s představami "běžných" konzumentů kávy a návštěvníků kaváren, stejně tak i s názory odborníků s praktickými zkušenostmi na jakékoliv úrovni. Proto kdykoliv se mnou budete nesouhlasit a mít touhu poslat mě do oněch míst, ano, tak je to v pořádku, vaše pocity jsou naprosto správné.
Na Hradecké kavárně líbí se mi velmi exteriér. Historická budova hned u vjezdu na Malé náměstí s nenápadnou (asi) béžovou fasádou a rohovým vchodem. Nevšimnul jsem si žádného svítícího reklamního poutače nad vchodem, ani cedulí na chodníku, nálepky nebo plakáty v oknech taky nikde žádné. Bezva! Jediným upozorněním pro kolemjdoucí je tak přímo na budově hezky provedený nápis HRADECKÁ KAVÁRNA, který je sice veliký jako hrom, ale v porovnání s moderními poutači přeci jen poměrně snadno přehlédnutelný. Navíc jsem měl to štěstí procházet kolem budovy zatím jen ve večerních hodinách, tudíž nevědět o nějaké kavárně, žiju v domnění, že jde o jakousi kancelář nebo obchod. Na jednu stranu pro mě plus, protože okolní prostor tak aspoň zůstává čistý, nezanesený blbými reklamami, na druhou stranu nejsem z Marsu, takže nepochybuji o tom, že nějaký ten poutač se v brzké době přeci jen objeví.
První rána do očí se dostavuje hned po vstupu do kavárny. V nevelkém prostoru, kterému dominuje výrazný bar nešťastně schovaný za kusem zdiva, je sice několik závěsných lamp nad stolky, ale hlavním zdrojem osvětlení jsou zářivky umístěné na stropě, které vám nenápadně ukusují časem větší a větší kousíčky z vašeho soukromí, až si po chvilce připadáte, že ležíte v ordinaci u zubaře a všichni kolem vás sledují a nebudou si hledět každý svého, dokud jim neřeknete, co vás bolí. Intimčo se nekoná.
Interiér je jeden veliký kontrast. Zdi zdobí sto let staré fotografie z Hradce Králové, což mi ladí s oním venkovním nápisem a chce se mi věřit, že Hradecká kavárna má našlápnuto směrem do historie, na kterou chce navázat a pokračovat dál v předválečné kavárenské tradici. Ale když se podívám kolem sebe, vybavení, židle, doplňky, to vše mi dává nekompromisní pěsťovku do tváře, probouzí z mého naivního snění a uvrhá mě do neútulné moderní šedi. Navíc v kombinaci s těmi zářivkami po čase zjišťuji, že sezení je sice komfortní, ale celkově se dobře rozhodně necítím a že i když ještě nemám dopito, mám pocit, že je nejvyšší čas zaplatit a jít.
Další pěsťovkou mě do druhé tváře obdaří všudypřítomná Coca cola, ze které mi zelenají vlasy už jen při pohledu na logo. Které je tu všude. Naštěstí nápojový lístek je tu vlastní výroby, ty mám rád a to oceňuji. Nabídka nepřináší nic světoborného. Coca cola, Cappy, Coca cola light... Kávy v podstatě stejné, jaké dostanete všude, žádná specialita. Espresso je v nabídce uvedeno jen jedno ve variantách buď sólo, nebo s mlékem. 34 vs. 37. Až při objednávce se paní ptá, jestli chceme velké nebo malé. Poslední zbytky mých iluzí byly fuč, přesto jsem risknul cappuccino. Cenu nevím, ale i tak byla na to, co jsem dostal v šálku, nepřiměřeně vysoká. Interiérová šeď dorazila v plné síle i do mého hrníčku spolu se skořicovým posypem...
Nesmím zapomenout dortík! Dortík se konal též. Jakési mandlové cosi. Na sladké tohohle druhu nejsem expert, ale viděl bych to na made in mrazák. I to mě mrzí, do HRADECKÉ KAVÁRNY patří něco trochu jiného.
Řekl bych, že za barem stál (a kmital - bylo plno) pan majitel, na place se pohybovala paní majitelová. Možná se pletu. Paní byla ale v rámci možností milá, zajímala se, jestli mi moje nedopité cappuccino nechutnalo, což - přiznávám - ani já často nedělám (myslím dotazování hostů obecně). Člověku je v takovém momentě trochu trapně, protože zalhat a říct, že chutnalo, ale že kdesi cosi, je k ničemu, na druhou stranu, pokud nemám za daných okolností co nabídnout, pak jakákoliv kritika ve smyslu "tohle je špatně, měli byste dělat todle a tamto" může poměrně snadno působit až arogantně. Informace, kterou jsem dostal, nebyla nijak překvapivá; firma (Mövenpick!?!) jim "dala" kávovar a mlýnek, ve zkratce jim kdosi ukázal, jak se to s tím šmrdlá, a nazdar. Barista, kterého mají slíbeného, nemá čas, až v lednu.
Byli jsme na závěr hezky pozváni, ať se stavíme v lednu, že po návštěvě pana baristy (který nemá čas - až v lednu) to už bude určitě lepší. Uvidíme. V lednu jsem tam jak na koni, do konce měsíce však nemám důvod se vracet.
Při odchodu by mě možná měl hřát dobrý pocit, že když se mi to někde nelíbilo a tam u mě se mi to líbí a kafe mi tady nechutná a tam u mě jo, tak že jsem na tom vlastně líp a můžu se radovat. Moje pocity byly ale úplně opačné.
Jednu chvíli už jsem z nějakého důvodu nabyl dojmu, že už i tady v Hradci se póómalu začínají objevovat kavárny, do kterých můžete zajít bez obav, co vás tam čeká, a odcházet v pohodě, aniž byste dumali, jestli jim dáte ještě jednu šanci nebo toho bylo dost. Teď jsem ale dostal dvě pěsťovky a pár dalších kopanců navrch, které mě probraly.
Bohužel to tak prostě stále není. Stále se otevírají další a další podniky, kde nejen kafe nestojí za nic, ale jelikož je tam teplo a jsou tam pohodlná křesla a mléko se podává v parádní keramické kravičce, tak ty lidi to tam prostě táhne. Určitě si nedělám iluze o tom, že všichni jednou ráno vstanou a houfně si skočí na espresso, babička bude dělat dědečkovi kávu výhradně z french pressu nebo džezvy, a hlavní vědeckou činností bude vymýšlení nových způsobů domácí připravy kávy.
U HRADECKÉ KAVÁRNY mě ale mrzí to, že když už mají takový hezký název, který jasně určuje, o jaký jde podnik, a jasně odkazuje na naše město, v očích nejen místních, ale hlavně přespolních může snadno vyvolat dojem, že právě ona je ta, která má vypovídat o úrovni místních kaváren, reprezentovat nás. Kdo se v Hradci zajímá, už ví, kam zajít na dobrou kávu, ale kdo ne, ten bude zmaten a odcházet bude s nepříjemnou pachutí v ústech a svěšenou hlavou.
Hlavou plnou myšlenek stejně ponurých a šedých, jako je nabídka Hradecké kavárny. Stejně šedých, jako je Hradecká kavárna celá.
Na viděnou v lednu!
